Je to docela dávno, ale někdy na to vzpomínám. Pokud mě někdo u těch vzpomínek viděl, myslím , že mohl vidět i nezaměnitelný výraz v mé tváři. Krátký čas jsem se pokoušela o studia v naší stověžaté matičce. Studium se nevydařilo, ubytování na koleji také příliš ne, ale lidi tam byli fajn. Kupodivu nás holky prvačky přidělili na blok, kde většinou bydleli, pokud se tomu dá tak říkat, samí kluci. Pro neznalé bylo kuriózní i to, že označení na sprchách i WC pro ženy se zcela přehlíželo. Jednou dokonce, když jsem se sprchovala, mě překvapil neúmyslně jeden kluk. Přišel si vyčistit zuby a byl oblečen jen do malého ručníku. Ručník si přidržoval jednou rukou a kartáček už měl v puse. Cestou si broukal. Závěsy u sprch už dávno nebyly, tak jsem se sprchovala otočená zády do místnosti. Když přišel, tak jsem si řekla, že vydržím otočená a on brzo odejde. Jenže za chvíli přestávala téct teplá a já už musela vodu vypnout. Ve chvíli, kdy utichla voda a já se utírala, zmlklo i jeho broukání. Pak se na mě podíval. Evidentně i zezadu bylo poznat, že jsem ženská. Řekl jen „žjóva“ a vypálil ven. Nevěděla jsem jestli mám být ráda nebo se urazit. Přišlo mi to docela úsměvné, hlavně ráno, když jsem ho potkala na chodbě zase s kartáčkem v puse a zopakovala to jeho slovo. Zčervenal jako rak. Asi stydlín.
Jenže takoví nebyli všichni. Dost studentů byli cizinci, někteří na stipendiu mezinárodní studentské organizace a někteří takové ty bohaté dětičky. Jedním z těch lukrativnějších byl Arab. O dost starší, celkem pohledný a dost dával na odiv, že na všechno má. Pokoj byl z venku úplně stejný jako ostatní, ale uvnitř měl vybavení jako v luxusním hotelu. Nechyběla lednice, barevná televize, bar (i když sám nepil) a ústředním bodem celého pokoje byla obrovská vodní postel. Už si nevzpomínám, na co nás tři kámošky-spolubydlící do pokoje nalákal. Byly jsme tam namačkány i se spoustou dalších lidí. Myslím, že to byla oslava narozenin, ale nejsem si jistá. Obklopoval se lidmi, kteří ho nechávali vynikat. Být středem pozornosti mu dělalo dobře. Popíjelo se, poslouchala muzika, klábosilo různými jazyky. Docela zábava. Vzhledem k možnostem prostoru jsme byli porůznu naskládáni přes sebe. Někteří se povalovali na té posteli, udivilo mě, kolik vydrží. Jiní seděli po zemi a vyvolení na dvou křesílkách většinou na sobě po dvojicích. Cokoli kdokoli chtěl, museli jsme si posílat, protože nebylo k hnutí. Noc postupovala, slabší jedinci odpadávali. Ani nevím, čím jsem oslavence mohla zaujmout. Byla jsem takové hubené vytáhlé podle mě nezajímavé stvoření. Když jsem zaregistrovala, že je v pokoji najednou víc místa, zjistila jsem, že moje spolubydlící už jsou pryč. Najednou, jako na povel, se zvedli i ostatní. Chtěla jsem jít také, ale jeden jeho kamarád, nebo spíš ochranka, řekl: „Ty ne!!!“ Zůstala jsem jako opařená a najednou v místnosti byla sama. Chvíli jsem hodnotila situaci. Když jsem chtěla odejít ven, za dveřmi stály dva jeho bodyguardi. Říkala jsem, že chci pryč. Dohadovali jsme se, dostávala jsem strach. Přišel po chodbě, něco jim snad arabštinou řekl a oni hned odešli. Otevřel dveře a ukazoval, abych se vrátila. Když jsem nechtěla, řekl, že se ho nemusím bát a půjdeme se raději projít ven. Bylo sice po půlnoci, ale na podzim docela teplo. Ve vrátnici měl noční službu nějaký černoch. Vůbec jsem ho nepostřehla. Zaregistrovala jsem ho až, když spolu něco prohodili a černoušek se usmál. Vidět byly vlastně jen ty zářivě bílé zuby. Arab si mě vedl za ruku do nedalekého parku. Když si mě chytil okolo pasu, tak mi došlo, že tam nikde nikdo není a že jsem si fakt vůbec nepomohla. Snažil se udržovat konverzaci, pořád se na něco vyptával. Když mě chtěl políbit, říkala jsem mu, že mám doma kluka. Říkal, že to nevadí. „Ty budeš moje MILENKU tady!“ Rozhodl a neptal se, jestli souhlasím nebo ne. Když to na mě takhle vybalil, chtěl se vrátit zpět a realizovat to. V tu chvíli mě zachránilo, že v posledním bloku končila diskotéka a zábavy chtivá omladina se davově vyřítila ven. Po dvojicích se to rozcházelo do pokročilé noci a před klubem zůstal hlouček ještě nespárovaných lidí. Někdo na něj zavolal a on se vydal i se mnou k nim. Byli to lidi z našeho bloku, takže jsme se vraceli společně. Na chodbě jsem chtěla utéct do pokoje, ale nepovedlo se mi to. Říkala jsem, že nemůžu. Pochopil to tak, že mám svoje dny. Políbil mě, drsně, majetnicky a odvedl k mému pokoji. Holky už spaly. Nechtěla jsem s nimi nic řešit. Svlékla jsem se a rychle a potichu vklouzla pod peřinu. Trochu s obavami jsem usnula. Ráno jsem holkám jen řekla, že pevnost byla nedotčena a dál jsme to nerozebíraly.Za týden v neděli večer se na kolej začali trousit studenti. Většina jich jezdila rovnou do školy až v pondělí ráno, když bylo venku ještě takhle hezky. Holky říkaly, že přijedou také tak. Osprchovala jsem se, zamkla dveře, vytáhla klíč, kdyby náhodou některá změnila plán a zalehla do postele. Za chvíli jsem usnula, protože jsem byla na víkend za tím svým. Dováděli jsme jako po několikaměsíčním odloučení. Spala jsem tvrdě, ale v noci mě probudil hluk. Nic neobvyklého, protože na kolejích to žije hlavně v noci. Důvod k oslavě se vždycky najde. Ti dobráci bušili na všechny dveře, ať se přidáme. Když hluk utichl, zase jsem usnula. Najednou mě něco probudilo. Říkala jsem si, co ta kámoška blbne a co asi pila, že si spletla postel a tahá mojí peřinu. Nebyla to ona, ale Arab a nahý!
Docela nemilé překvapení, vůbec jsem neřešila, kde přišel ke klíčům. Byla jsem tak zaskočená,že jsem ani křičet nemohla. Začal mě dost neomaleně líbat, svlékat z obrázkového pyžama a osahávat poněkud hodnotivě a zase majetnicky. Jakoby kontroloval zboží. Odporovala jsem. Naštval se a přitvrdil. Fakt jsem nevěděla, co dělat. Nechtěla jsem to. Provokovalo ho to ještě víc. Ptal se, proč nechci. Zbytečně jsem opakovala, že mám někoho jiného, že jsem ještě… Nenechal mě domluvit, pochopil to chudák tak, že jsem ještě panna. Kdyby věděl co jsem dělala minulou noc! Dost drsně si tam šáhnul, aby zjistil, jestli nelžu. Tak jsem se ho bála, že jsem byla úplně stažená. Zřejmě mi uvěřil. Prohlásil, že s tím mým problémem něco uděláme jindy, ale s jeho problémem hned. Drze se ptal, jestli jsem už někdy viděla něco tak velkého. Tlačil mi hlavu pořád níž. Řekla jsem, že to pusou nechci dělat. Fakt jsem ho štvala. Tak prý aspoň ať se pořádně dívám. Držel mě za vlasy a nenechal uhnout. Když skončil, byl se sebou náramně spokojený a suše podotkl, že bych se měla utřít. Protáhl se a odešel. Už jsem neusnula, nebyla jsem si jistá, že klíč v zámku mě ochrání o něco víc.
Druhý den jsem byla jako praštěná a ještě musela poslouchat nejapné poznámky spolužáků, co prý dělám v noci. Přemýšlela jsem jak nebýt jednou z harému. Urychlilo to mé rozhodnutí odejít ze školy. Jen jsem musela počkat, co na to naši doma. Vzhlíželi se ve mně. Napsala jsem jim a čekala na odpověď. S holkama jsme se domluvily, že si poslední týden užijeme. Snažila jsem se starosti pustit z hlavy. Vymetly jsme všechny kluby a já se fakt odvázala.
Jednou večer jsme musely uvolnit pokoj, neohlášeně přijel kluk jedné spolubydlící. S tou druhou jsme vyrazily na nějaký večírek. Moc jsem o tom nevěděla, sehnala to ona. Akce se konala v jedné větší místnosti v suterénu koleje. Hned u vchodu jsem pojala podezření, že ani kamarádka nevěděla, do čeho jdeme. Napřed jsem se musela rozkoukat. Uvnitř bylo přítmí a podél zdí poházená malá krychlová sedátka. Spousta míst už byla obsazená cizokrajnými studenty a navíc mužského pohlaví. V jednom rohu stálo něco jako pult pro DJ-e, v opačném zase provizorní stůl na občerstvení. Když jsem se rozkoukala, došlo mi: Já, vysoká hubená s tmavými vlasy až na zadek a kamarádka menší, ale na správných místech dobře vyvinutá blondýna, jsme tam jediné bělošky. To my jsme působily exoticky uprostřed Evropy. Taky jiných holek tam moc nebylo. Hudba byla opravdu ojedinělá, spíš mi připomínala nějaké africké rytmy k tancům okolo ohně. Nabídli nám jídlo. Nic tak pálivého jsem v životě nejedla. Slzela jsem. Podali i pití. Jak jsem se to snažila zajíst chlebem a zapít, prohlížela jsem si lidi kolem. Kámoška už byla ve víru tance, pustili normální muziku a ona tancování naprosto zbožňovala. Možná bylo něco v tom jídle, nebo pití, nebo tam někdo něco kouřil. Za chvíli jsem byla nějaká omámená. Cítila jsem, že mě někdo pozoruje. Otočila jsem se a ztuhla.Nikoho tak zvláštního jsem v životě neviděla. Ten kluk byl na první pohled míchanice všech možných ras. Zírala jsem a on se na mě nádherně usmál. Zvedl se a šel ke mně. Pozval mě tancovat. Rychle jsem odložila chleba i skleničku a šla. Byl překvapivě vysoký, štíhlý, měl tmavé vlasy, široká ramena, vystouplé lícní kosti, ale nejvíc mě fascinovaly ty jeho oči. Měl je protáhlé jako Asiati, ale byl jiný. Vyzařovalo z něj úžasné charisma. Když hráli ploužák, chytil mě za ruku. Měl na chlapa jemné ruce, dlouhé prsty. Napadlo mě, že mě okrádá o sebekontrolu. Nádherně voněl, tancoval, mluvil…. Byla jsem z něj úplně pryč. Změnili rytmus zase na ty domorodé tance a opravdu je začali tancovat. Kamarádka se hned přidala a za chvíli mě vytáhla bez zeptání taky. Hrozně jsme blbnuly. Uprostřed kruhu nebyl oheň, ale stál tam ten černý usměvavý vrátný. Odměňoval nejlepší tanečníky přilepením bankovky na čelo. I já si vytancovala docela slušný obnos. Když zase polevil DJ v tempu, našel si mě můj Ostrovan. Roztávala jsem v jeho náruči, ale on byl tak hrozně decentní. O přestávce jsme šli na chodbu, sedli si na schody a povídali. Před časem se rozešel s holkou, se kterou chodil pár let. Byla Češka, teď čerstvě vdaná a těhotná s někým jiným. Srdce by se nad ním ustrnulo. Po přestávce jsme tam ještě zůstali. Krásně povídal o své rodině, zemi, zálibách. Byla jsem ztracená. Dokonce mi věštil z ruky. Prý budu v životě mít většinou štěstí, nějaké menší zdravotní problémy a porodím tomu svému tři syny. Doufám, že nemyslel ani sebe, ani Araba. Říkal, že rád fotí, že bych se mohla od něj nechat vyfotit a jestli se nechci na nějaké fotky podívat. Světe div se, já šla.
Pokoj byl dvojlůžák, spolubydlící zůstal na tom mejdánku. Tihle hoši si na okázalost nepotrpěli, ale bydleli tam už nějaký pátek a měli to tam docela příjemně zařízené. Fotky měl opravdu všude. Kromě stolu svého kámoše, který byl určitě technik, protože tam měl nevkusný pořádek. Všude po zdech měl opuštěný Ostrovánek hlavně fotky z domova. Byly kouzelné, hned bych tam jela. Nad postelí decentní, ale i přesto erotické akty své bývalé. Ptala jsem se, jestli myslel fotit takové fotky. On, že ne, že ne hned. Sedli jsme si na postel a on vytáhl hromadu albumů a povídal a povídal. Došlo i na ty akty. Docela mě to nabudilo. Sama jsem si začala a dala mu pusu na tvář. Prostě se mi chtělo. Kouknul na mě těma zvláštníma očima a už jsem jela v rychlíku. Byl na jednu stranu něžný, ale asi delší čas sám, protože dost spěchal. Líbal nádherně. Dlouhé, trochu studené a chvějící se prsty mi bloudily po těle a já moc a moc chtěla ho mít. Byl tak jedinečný, jako z jiného světa. Tuhle trofej jsem si nechtěla nechat ujít. Nazí jsme se mazlili na mojí rozdrážděnost až moc dlouho. Přece se neudělám jen tak? Chtěla jsem aktivitu nechat na něm, ale on s tou předehrou ne a ne skončit. Prostě jsem mu tam sáhla, abych ho vyzvala k další aktivitě. Fungovalo to. Ležela jsem u zdi, ale tomuhle jsem podléhala bez donucení, utíkat jsem nemusela. Jak se najednou rozvášnil, tlačil mě pořád víc na zeď, ale poloha na boku se nám na kolejní úzké posteli nedařila. Tak jsem si ho osedlala. To jsem měla natrénované a hlavně děsně ráda. Mohla jsem korigovat hloubku i rychlost. Pohled na něj byl vzrušující. A ty jeho ruce! Fascinující jemnost a dráždivost. Když se rozhodl převzít hlavní roli, shodil si mě dolů, otočil k sobě zády a realizoval tu bokovku jen trochu naopak. Myslím, že tehdy poprvé jsem zjistila, jak citlivá místa mám na zádech. Byl úžasný, chvíli spěchal, pak zase ne. Buď jsem byla nějaká omámená, nebo to byly pro mě dosud neznámé orientální sexuální praktiky. Zdálo se mi to nekonečné, nádherné a vyvrcholení tak vystupňované, že jsem málem omdlela. Byla jsem pak děsně vyčerpaná a oddaná.
Když jsme se vrátili na večírek, zase se tančilo o peníze. Ale zábava vrcholila, protože soukromé akce byly omezené mírně prodlouženou večerkou. Valná většina se nás po skončení přemístila na diskotéku. Už jsem ho nepustila. Měl mě naprosto v hrsti. Nevnímala jsem okolí. Když si odskočil tam, kam holky s klukama většinou nechodí, našel si mě Arab. Asi mě s ním viděl a moc dobře věděl, že tohle není (nebo dosud nebyl) můj kluk. Byl rozpálenej do běla. Nadával nejdřív česky, pak anglicky a nakonec arabsky. Tupě jsem zírala, ale pochopila, že mluví o něčem jako prostituci. Ty jeho ochránci tentokrát museli mě chránit před ním. I když byly dobří, vysmekl se jim a já chytla takovou facku, až se mi zatmělo. Pak už ho odtáhli. Kámoška mě sbalila a odvedla k nám na pokoj. Druhé řekla, o co šlo a pak mi hodily studený obklad na tvář a já usnula. Ráno jsem měla od nich sbalené věci a místo do školy mě vzaly na nádraží. S Ostrovanem jsem si párkrát napsala a Arab mě už naštěstí nenašel. Nikdy bych neřekla, kolik exotických zážitků se dá zažít za jeden měsíc na vysokoškolské koleji.