Byl nádherný podzim a my se vydali k rodičům, abych rodinku předzásobila na zimu dávkou vitamínů. U našich je nádherný sad a jejich jablka miluju od malička. Podědily to i mé děti. Můžou je v jakémkoli množství a jakékoli úpravě. Cesta k našim je sice delší, ale děti tam mají kamarády a manžel pár známých, se kterými probere nejdůležitější otázky tohoto světa, kde jinde než u pivka. A já? Ani nevím… Tak nějak jsme se všichni rozeběhli do světa nebo máme tak odlišné názory a zájmy… Nevadí, s našima si mám vždycky o čem promluvit. Dorazili jsme před obědem a dalo dost práce drobotinu udržet v chalupě. Svíčkovou umí naše babička ze všech nejlíp, to uzná i můj muž. Nacpali jsme se k prasknutí. Děti hned poté utekli někam do vsi za svými spřízněnci, manžel si sedl k nějaké debatě v televizi a naši vyrazili každý po své práci. Neposednost, tedy vztah k zahálce mám po nich. A já, protože miluju to podzimní sluníčko, jsem se šla s malým košíkem projít k sadu nasbírat vzorky jablíček, která potom očešeme domů. Cestou jsem rozjímala zda moštovat nebo kompotovat a najednou ji vidím. Moji úplně nejlepší kamarádku z dětství. S úsměvem jsem si vzpomněla, jak moc jsme kdysi všem tvrdily, že jsme dvojčata, stejně se oblékaly a chovaly, i když si vizuálně nejsme podobné. Stála na žebříku, docela nahoře a balancovala dost neopatrně. Natahovala se pro nějaké vytoužené jabko i za cenu, že spadne. Vypadala skvěle, jak jinak. Neměla nikdy problém s výkyvy váhy jako já. Taky ještě neměla děti. Obepnuté džíny se jí zařezávaly do zadečku a tričko odhalovalo ploché bříško. Jak já bych chtěla mít taky takové, co naplat, ty moje skvělé děti za to stály. „Ať nesletíš!“ No to jsem neměla říkat, lekla se a zavrávorala. „Ahoj, ty žiješ?“ Seskočila dolů a skočila mi okolo krku. Tak vřelé přijetí jsem ani nečekala. Chytila mě za ruku a odtáhla kousek dál na deku, že jí musím povědět co a jak…. Sedly jsme si a já nevěděla, kde začít. Můj život mi připadal nějak všední. Tak jsem jí řekla, co děti, manžel, jak v práci… A ptala se, co nového tady. Ona začala pěkně popořadě vyprávět o našich společných dávných známých. Vedle nás stály koše a lísky s jablky, obě jsme si vzaly jedno a i při tom švitoření jsem stačila vnímat, že je nějaká v rozpacích a znervóznilo mě to. Pěkně červené jablíčko si otírala a leštila o to své minitričko a já koukala, jak nám vyrostla do krásy. Komplexy moje, nikdy mě neopouštíte, co? Zakousla se s chutí a štáva jí stekla na bradu. Chichotala se stejně, jako v pubertě, kdy jsme byly zamilované do stejných kluků. Její přehled aktuálních událostí se dal shrnout na výčet: kdo, s kým, kde a jak. Vesnice, drbárna. Zrovna dokousala, když jsem jí zeptala: „ A co Ty?“ Její úsměv se vytratil. Věděla jsem od mamky, že se jí s chlapama zrovna moc nedařilo a viditelně jsem ťala do živého. „Ani se neptej…“ Připomněla jsem jí, že jako holky jsme tajnosti mezi sebou nemívaly. Pomalu začala vyprávět o těch ztroskotancích, kterým poskytovala azyl a myslela si, že jsou to konečně ti praví. Dost nepěkná společnost… Tvrdila, že mi závidí moji rodinu a já oponovala, že jsem ji měla až moc brzo a ona si mohla ještě užívat. „Užívat? Možná, ale co z toho mám teď?“ Takhle smutně se mi skončit nechtělo, ale viděla jsem přicházet manžela. Pozdravili se, prohodili pár zdvořilostních frází, rozloučili jsme se a šli domů. Muž pochopitelně nezapomněl konstatovat, jak skvěle vypadá a že by stála za hřích. Dostal laškovně loktem do žeber. Děti už seděly u ohně a opékali si špekáčky. Babička s dědou taky a my se přidali. Klábosili jsme a když se manžel ptal, jestli ze zdravotních důvodů můžou s dědou „na jedno“. Mrkly jsme na sebe s babčou, že určitě jich bude víc a daly jim propustku. Děcka se odvalila k televizi na nějakou detektivku a když jsme s mamkou zůstaly samy, ptala se, jestli jsem se v sadu setkala s kámoškou. Říkala, že jí teď připadá nějaká posmutnělá a opuštěná. Všechny našeho věku jsme už aspoň jednou vdané a s nikým jiným, než se mnou vlastně nikdy nekamarádila. Prý ať za ní zajdu. Raději jsem jí zavolala a ptala se, zda nebudu rušit. Trpce se usmála: „A od čeho?!?“. Hodila jsem na sebe něco civilnějšího a kouř od ohně překryla trochu svou oblíbenou voňavkou. Nedávno jsem nechtěně navoněla svého muže, když mě zlobil v koupelně. Říkal, že už chápe, proč se po mě chlapi otáčej. Voňavka nešla smýt a on prý byl ten den u chlapů středem pozornosti. Už se stmívalo a já cestou sledovala, jak se snad všichni mužský z vesnice slejzaj do hospody jako švábi na pivo… Trochu se rozpršelo, nepočítala jsem s tím a neměla deštník. Naštěstí jsem byla kousek od cíle. Svítila a hned jak jsem zaťukala na okno, přiběhla otevřít. Chalupu měla po rodičích a zařízenou moc hezky, Říkala, že jediný, k čemu jí ti chlapi byli, bylo právě zvelebování chalupy, ale že za to musela dát mnohem víc, než by zaplatila třeba firmě. Nechtěla jsem jí ještě víc trápit vyptáváním… Koukla na mě a hnala mě ke krbu. „Svlíkni se, donesu něco suchýho a na zahřátí…“ a odběhla. Energie z ní jen sálala. Byla jsem ráda, protože odpoledne mi připadala smutná. Stáhla jsem si mokrý svetr a sedla si proti krbu. Vrátila se s dekou, lahví a sklínkama. „Ty mě chceš naštvat? Koukej to dát dolů všechno nebo se nastydneš!“ Vymlouvala jsem se, že je to dobrý, že jsem celkem suchá. Jak nalívala do skleniček, změřila si mě a říkala, že pokud se stydím, mám jedinečnou příležitost, že jde ještě do kuchyně pro něco k zakousnutí a byla zase fuč. Tak jsem se vyslíkla až do spodního prádla, zachumlala se do deky a pozorovala plameny v krbu. Oheň nějak skomíral a tak jsem nerada vylezla z deky a šla přiložit. „No dobrý!“ Stála ve dveřích s talířem jednohubek a hodnotila mě. „To teda nevím, proč jsi se styděla?!?“ Takhle vypadat po dvou dětech a že bych měla vidět, ty ženský tady, jak vypadají. Zachumlala jsem se zase do deky, přiťukly jsme si a ona se rozpovídala o posledním vztahu. Ženáč, sliby, scény manželky… Nic veselýho. Vzala jsem jí okolo ramen, že to bude dobrý a určitě najde někoho lepšího. Ušklíbla se, že se snad dá na ženský. Říkala jsem, že je to sice taky řešení, ale s těma se obtížně dělaj děti. Rozesmály jsem se a ona se mě zeptala, jestli už jsem to někdy zkoušela. Přiznala jsem, že ne, ale že už jsem o tom přemýšlela. Nějak divně jí zasvítily oči a ona vyskočila, že mi něco ukáže. Slyšela jsem jí od vedle, že si něco koupila pro radost a nemá to komu ukázat a jestli mi to nevadí… A už stála ve dveřích v miniaturní soupravě spodního prádla, která víc ukazovala než skrývala. Byla nádherná, ona i ta soupravička. Sedla si hned ke mně a že mi musí něco říct. Že hned po rozchodu s tím zbabělým ženáčem a po scéně s jeho manželkou skončila ve městě v jednou baru. Prolejvala hrdlo a hlavu čímkoli, co dokáže zahnat smutek a nechala se tam sbalit jednou náruživou ženskou. Celkem moc si toho nepamatuje, ale o některých momentech z toho se jí příjemně zdává. Odložila skleničku a lehce mě políbila na rty. Znejistěla jsem. Ptala se, jestli mi to vadí. Já, že nevím, co dělat. Snění je jedna věc a realita druhá... Říkala, že jen to, co nám bude příjemné... Políbila mě znovu. Lehce mi objela rty jazykem. Přisála se víc a já zjistila, jak moc je to jiné než líbání od muže. Olizovaly jsme se a okusovaly jako dvě šelmičky a nemohly se toho nabažit. Pustila jsem deku a objala jí. Propletly jsme se navzájem a začaly se hladit po celém těle. Velmi jemně a něžně. Když opustila moje ústa a začala mě líbat na krku a ramenou, neměla jsem šanci zůstat suchá. Hladila jsem jí po vlasech a nechala si sundat podprsenku. Zvládla to v mžiku, ví jak se to dělá, když ji sama taky nosí… Laskala mě nádherně a moje tělo bylo lačné po jejích dotycích. Bradavky jsem měla ztvrdlé ještě předtím, než mě svlékla. Hladila je, žmoulala, sála, jemně okusovala… Vrátila se mi zpět na ústa, líbaly jsme se dravěji a já chtěla oplatit totéž. Sundala jsem jí nic, co mělo být podprsenkou a chválila její prsa, která ještě nikdy nekojila. Měla je pevná a připomínala mi šťavnatá jablíčka z odpoledne. Ptala se, jestli kojení bolí a já, že to zkusíme. Přisála jsem se a zkusila napodobit způsob sání miminka. Zavzdychala a říkala, že takhle by se udělala při každém kojení. Zase byla aktivnější a položila mě na gauč. Líbáním se mi dostala až na bříško, odstrkovala jsem jí, že je ošklivé po dětech. Nedala se a projevila mu takovou něhu, jako nikdy nikdo. Najednou byl můj stud pryč, nechala jsem si sundat i kalhotky a laskat se od ní, tam, kde byl vždy jen muž. Bylo to mazlivé, jiné, rajcovní a velmi rychlé. Až jsem se styděla, jak rychle jsem byla hotová. Když jsem jí to chtěla vrátit, nebyla jsem si jistá, že to dovedu tak dobře. Vrátila jsem se k sání prsou, hladila všude, kam jsem dosáhla, líbala její bříško, stáhla kalhotky. Ona roztáhla nohy a já ucítila tu omamnou vůni. Užasle jsem zírala na mušličku přede mnou, na růžovou barvu, na lesk od vzrušení a přerývaně dýchala. Když jsem jí jemně políbila, malounko se zachvěla a já svým zvědavým jazykem ochutnala, co nikdy. Trošku slané, ale jinak než u muže. Propadla jsem chuti i vůni. Začala jsem pátrat jazykem úplně všude a byla nadšená jejími vzdechy. Nechala jsem jimi vést a když jsem jí do útrob mušličky zastrčila nesměle jeden svůj prstík, přitáhla si mě nohama blíž a já věděla, že teď nesmím přestat. Oždibovala jsem jí rty, šimrala špičkou jazyka nebo ze široka olizovala celou jeho plochou. Sání jako na prsou mělo taky úspěch. Rukama jí přidržovala za malý zadeček a zjistila, že jí dělá moc dobře, když jí půlčičky trošku prohnětu. Hrála jsem si s ní jak kočka s myší a vystupňovávala její prožitek. Nakonec jsem jí přivedla k vrcholu rejděním jazýčku na poštěváčku a dvěma prsty napodobujícími pohyb mužského údu. Nevěřila jsem, jak silný orgasmus umím připravit. Byla jsem pyšná a šťastná zároveň. Když si mě přitáhla nahoru k ústům, měla jsem obličej od ní ještě mokrý. Laškovně mi olízla nos a řekla, že když budu chtít, příště si k tomu můžeme vzít nějakou hračku…