na námět B. Ten den měl mít slavnostní atmosféru, ale od rána na to vůbec nevypadal. Zaspala jsem, protože budík mě z neznámého důvodu nezazvonil. Ještě, že jsem si oblečení nachystala večer. Dnešní narozeniny jsem slavila s rodiči už o víkendu. Nic famózního, oběd od maminky, můj oblíbený zákusek. Znáte to, nikdo nevaří líp než maminka. Táta mi dal kytku gerber. Ví, že je miluju. Ještě že mi jich nekupuje tolik, kolik mi opravdu je. Jednak by se nedoplatil a jednak bych opět trpěla pocitem, že mi povážlivě ujíždí vlak. Taky od něj tradičně dostávám bonboniéru s plody moře. Prý abych byla pořád jeho sladká holčička a štípanou pusu si taky neodpustí. Maminka si zcela mimořádně odpustila jízlivé poznámky o mých vrstevnících a jejich potomcích. Vmáčkla mi do ruky obálku s přáníčkem, v něm ukrytou bankovku, prý na co uznám za vhodné. Cestou od rodičů jsem uznala za vhodné doplnit si beztak už plný šatník. Koupila jsem si novou sukni a blůzku. Takže v tomhle novém oblečení jsem vystřelila z domova. Ve výtahu jsem si bleskově namalovala oči a obkroužila rty neslíbatelnou rtěnkou. Co kdyby?! Do práce jsem dorazila sice později, ale ne o moc. Šéfová ale dnes nevstávala správnou nohou. Věděla jsem, že má přijet na kontrolu delegace z ředitelství, ale že ji to takhle rozhodí, jsem netušila. Celý den jsem se nezastavila, jen jsem vypila několik kafí-smrťáků a zkousla na třikrát jeden přezrálý a náhodou v práci zapomenutý banán. Většina kolegů si preventivně vzala dovolenou, protože buzeraci od šéfstva nesnáší. Já byla na dovolené už na jaře, takže jsem teď neměla nárok. Někdo přeci musí dělat hromosvod. Kontrola proběhla docela dobře a jak bylo nepsaným zvykem, management se teď hodlal po celodenní namáhavém pronásledování podřízených pořádně odvázat. Myslela jsem, že už taky budu moct vypadnout, ale byl to můj špatný odhad. Šéfová mě probrala ze sna. Když se naši pánové shora pořádně neodvážou, můžou být zítra pěkně nepříjemní. Kdo mohl tušit, zda někde na pouti nočním městem narazí na ochotné dámy, které jim dají víc než jejich manželky a partnerky a nebudou za to chtít tvrdý peníz. Na to oni nejsou. Jednou se totiž provalila jejich společná návštěva u profesionálek a průser byl jak u nich doma, tak paradoxně i v naší pobočce. Takže jsem dostala práci na několik hodin a všichni odpluli do víru velkoměsta. Sedla jsem si a koukla na mobil, zda si někdo nevzpomněl na mé narozeniny. Byl tam jen zmeškaný hovor od mamky a jedna SMS od sestřenky. Víc nic. Přepadly mě chmury. Uvařila jsem si pro změnu čaj do obrovského hrnku, který jsem před lety také dostala k narozkám, a na chvíli si sedla. Zula jsem si lodičky. Celý den jsem pobíhala a hrozně mě bolela klenba. Tak jsem si drze hodila nohy na stůl. Nebyla to ani chvilka, asi mi nebylo dopřáno relaxovat. Zazvonil telefon. Nerada jsem sundala unavené nohy ze stolu a navyklou formulkou se do telefonu představila. Napřed se nikdo neozýval a pak se zeptal, jestli jsem sama. Odvětila jsem, že to bude omyl a chystala se zavěsit. Ale na druhém konci mě někdo oslovil křestním jménem. Zarazila jsem se. Teprve teď jsem si uvědomila, že ten někdo šeptá a já vůbec nevím, kdo to je. Nedalo se vlastně ani poznat, zda je to žena nebo muž. Sluchátko jsem měla pořád u ucha a slyšela, jak dýchá. Pak zase mé jméno a znovu, jestli jsem sama. Váhavě jsem odpověděla po pravdě, že ano. „Co máš na sobě?“ Zase jsem odpověděla. Byla to zvláštní hra. Opřela jsem se do opěradla židle pohodlněji, nohy opřela koleny o sebe a bosá chodidla mírně od sebe postavila na koberec. Šimralo to na chodidlech. Poslouchala jsem dýchání na druhém konci, přemýšlela jestli je to nějaký deviant, nebo jde o recesi. Zjistila jsem, že se vrtím na své kancelářské židli ze strany na stranu a koleny tak třu o sebe. Takhle se na židli vrtím, když jsem v kanceláři sama. Uklidňuje mě to a nemusím si dávat pozor, jak sedím. Celý den musím sedět při jednáních způsobně, takže mě tohle vždycky vzpruží. Pootáčela jsem se docela v klidu, než mi neznámý hlas přikázal, ať si rozepnu halenku. Vzpřímila jsem se, nic neříkala a byla hrozně napnutá, pobouřená , zaskočená, ale i vzrušená zároveň. Ten hlas se ptal, jestli už jsem to udělala a zněl i přes šeptání přísně. Ne, ale hned jsem se polepšila. Chtěla jsem se rozepínat jen jednou rukou, ale nešlo mi to. Přidržela jsem si sluchátko ramenem a pomohla si druhou. Ruce se mi třásly strachem i rozrušením. Jakou máš podprsenku? „Sundej si ramínka, vyndej prsa a začni se hladit! Dělej, už ti stojí bradavky? Pořádně! Teď roztáhni nohy, jednu dej na stůl, ať je máš hodně od sebe. Sáhni si na kalhotky, máš je mokrý? Řekni?“ Měla jsem, proklatě. „Sáhni si pod ně! Určitě ji máš vyholenou!“ Ne docela, odvětila jsem. „Jak to? Příště si jí musíš vyholit úplně! Začni se laskat! Říkej, co děláš!“ Přistoupila jsem na tu hru: „Cuchám si chloupky, jsou mokrý, celá je mokrá. Horká. Hladím si pysky a teď si šimrám poštěváček.“ Vzdech na druhém konci. (Tak kdo si s kým hraje?) „Strč si tam prst a povídej, jaký to je.“ „Horké, mokré, lepivé...“, vzdychám já i druhý hlas. „Přidej druhej a jezdi s nima“, to už nebyl rozkaz, ale prosba... Když jsem řekla, že mi voní na celou místnost, hlas zasténal. Ticho. Že by hotovo? Ne, jen odmlka. „Nech toho, hned!!!! „Proč, tobě se to nelíbí?“ „Teď ještě není ten správnej čas. Sundej si kalhotky, stejně jsou promáčený, a za půl hodiny buď v tom baru.“ „V jakým?“, ptám se. „Kam chodíš s kolegama po práci.“ Znejistěla jsem. Hra po telefonu byla téměř bez rizika, ale co teď? Vymlouvala jsem se, že nemám čas. „Na to aby sis to dělala čas máš a přijít sem ne?“ , znělo to pedantsky. Slíbila jsem, že přijdu. Zavěsila jsem, trochu vychladla a přemýšlela, co dál. Ten KDOSI mě musí znát. Co když přijde sem? Řekla jsem si, že setkání na veřejném místě, je to menší riziko. Ještě mě napadlo, jestli se na mě nedomluvila hrstka mých přátel a nečeká mě zhasnutá místnost s překvapením. Dort s nechutným počtem svíček a falešné Happy birthday to you... Zhasla jsem lampičku, stáhla si tanga, vmáčkla je do kabelky, vyndala klíče, zamkla kancelář a vyrazila vlahým večerem na bizarní schůzku. Když jsem vešla do baru, seděly tam jen čtyři osoby. Barman kývl na pozdrav. Před ním na vysoké stoličce dáma univerzálního věku kouřila dlouhou cigaretu a nejevila ani sebemenší náznak, že ji zajímám. V rohu seděl nějaký pár, chlapík zády ke dveřím a tu ženu jsem neznala. Pak si u jednoho stolku hrál mladík s mobilem, že by to volal on? Ne! Chlápek z páru se zvedl a otočil. Ztuhla jsem! Jeden z našich stálých klientů. Párkrát jsem ho v práci viděla a pokud jsem s ním vůbec mluvila, tak jen pozdravila nebo domlouvala schůzky se šéfovou telefonem. Přišel ke mně a odvedl mě ke stolku. Měl moc hezkou slečnu. Koukla na mě tak nějak divně, když nás představoval. Kývl na barmana, co si dám a poručil dvojitě. Barman to hned donesl. Zaskočená situací jsem nic neříkala, omluvil se a povídal, že mi musí všechno vysvětlit. Byl se slečnou na večeři slavit nějaké výročí a potkali tam mojí šéfovou. Říkal, že od ní potřebuje nějakou konzultaci. Ona, že nemá diář a ať brkne do kanceláře, že to zapíšu. Číslo znal. Tak ho napadlo vyzkoušet mě. Rád by totiž, aby se jeho partnerka sblížila s nějakou jinou ženou. Tedy ona by to ráda, ale netroufá si. No a když už mají upito, třeba ztratí ostych. Zírala jsem jako puk. Pak ještě říkal, že když mi volal a dával příkazy, dělala ta jeho přesně totéž a vzdechy, co jsem slyšela byly její. Pak se zeptal, jestli bych nic nenamítala, mohly bychom to dokončit. Trochu jsem nechápala a vyklopila do sebe toho dvojitého panáka. Objednal další a nastínil svou představu. Jako že to uděláme podobně jako předtím, on nám bude říkat a my budeme pěkně poslouchat a dělat si to hezky pře sebou. Slečinka chtěla odporovat, ale umlčel jí polibkem. Pak políbil mě a řekl, že se máme také seznámit. Zvedla se ze židle a naklonila se ke mně. Podávala jsem jí ruku, ale on se jen ušklíbl. „Pusu!“ Dala mi letmou. „Pořádně!“ Přisála se na mou neslíbatelnou rtěnku, ale tak nějak jinak než chlap. Bylo to poprvé, co jsem se líbala se ženou. Jemné, laskavé, rajcovní. „Stačí! Sednout! Sukně nahoru a víte, co máte dělat!“ Věděly jsme a chtěly to. Bylo to nesmírně vzrušující, dívat se na ni, jak se laská. Jak si to prožívá, jak ji to taky rajcuje. Dělala to jinak než já a asi víc nebo rychleji, protože se udělala dřív. O to víc času pak měla vychutnat si pohled na mě. Nikdy předtím jsem nebyla tak blízko vzrušení a odporu sama k sobě. Nevím, co dělal on a bylo mi to jedno. Jakoby tu nebyl, svou seznamovací funci splnil, pak už jsme ho vlastně nepotřebovaly. Tak intenzivní orgasmus jsem snad nikdy předtím neměla. Místo abych dostala dárek já, vlastně sama jsem se stala dárkem. Dal nám chvíli čas na uklidnění a pak řekl vesele:„Tak, holky, co budeme dělat příště?“