Vyrazili jsme s mužem na podzimní procházku. Tedy vlastně na houby, ale naše sběratelské nebo spíš hledačské úsilí bylo korunováno maximálním neúspěchem. Ale mně to nevadilo, měla jsem takovou tu svoji něhánkovatou náladu a rozplývala jsem se nad každou maličkostí. Čert vem houby! Čas nás netlačil, o děti bylo postaráno a počasí bylo jak od Lady. Courali jsme se lesem mého mládí a já se ještě víc rozpouštěla ve svých sentimentálních vzpomínkách. Jako malé holce mi připadalo, že projít tenhle les trvá věčnost, ale dnes? Koukám, už jsme na louce. Musela jsem přimhouřit oči, slunce svítilo, až to bolelo. Když se mi podařilo zaostřit, moji pozornost upoutal strom uprostřed louky. Živě si pamatuju, jak mi maminka zakazovala tam lézt. I můj muž tyhle ztřeštěné nápady nesnáší! Mívám je jen občas, ale pak to stojí za to… Většinou seriozní mamka, ani dětem bych takové úlety netolerovala. Přidala jsem do kroku a nechala ho i s jeho rejpáním někde za sebou. Můj optimismus rychle vyprchal, co jsem zjistila, že posed je zralej spíš na demolici. Zkusila jsem tam lézt a muž se náramně bavil. Abych nebyla otrávená, ukázal mi další možnosti k mým ztřeštěnostem. V dohledu byly ještě tři posedy. První, přes potok jsem vyloučila hned, druhý uzavřený mě zajímal víc. Vlepila jsem mu vděčnou pusu a táhla ho za ruku tam. Jenže uživatel posedu má své království na patentní zámek. Najukla jsem, všude koberec, na sedačce, stěnách i podlaze. Bylo mi horko. Sundala jsem si bundu i košili a zůstala jen v bílém nátělníku. Nechala jsem na svoji kůži dopadat poslední hřejivé paprsky. Došli jsme k mezi plné houští, bříza s posedem jako naschvál byla přesně uprostřed. Když si něco umanu, nerada se vzdávám. Vylezla jsem pár příček a lákala ho za mnou. Nechtěl nebo se bál. Nejsem přímo exhibicionistka, ale trochu předvádět se umí snad každá ženská. Nechápavě zíral, když jsem si začala stahovat kalhoty. Jen v kalhotkách a nátělníku jsem šplhala nahoru a kroutila zadečkem, že jsem málem spadla. Dobíral si mě, že se možná někdo dívá. Tak jsem mu to vrátila, ať se kouká hlavně on. Kroutila jsem se na tom žebříku a připadala si jako barová tanečnice u tyče. Vylezl kousíček za mnou, ale jen proto, aby mě chytil za kotník a táhl k sobě dolů. Chytil mě do náruče a polbil jako už dlouho ne. Olizovali a okusovali jsme se hladově jako zamlada a on mě osahával všude, kam dosáhl. Opřel mě o žebřík, škrábalo to, ale líbilo se mi, co dělal. Líbal mě na krku a pomalu mi stáhl ramínka od nátělníku dolů z ramen. Vysvobodil moje prsa a hladil je kolem dokola, jemně se s nima mazlil a dával si načas. Bradavky mi tuhly, já vím, že se mu to líbí. Naslinil si ukazováček a zlehka se mě dotkl. Bylo to tak trochu jakoby zazvonil na nějaký spouštěcí mechanismus. Žmoulal mi oba knoflíčky, mnul mezi prsty a když jemně zmáčknul, byla jsem ztracená. To je to místo odkud se zpátky bez cíle nevracím. Ví to. Ví přesně, jak na mě. Vždycky a nevím proč mi olízne nejdřív levou bradavku, snad je jeho favoritka. Druhou mi tře k zešílení, vychutnává si tu moc nad mým tělem, které je k jeho dotekům víc než vstřícné. Dívala jsem se, jak mě laská a rozpalovalo mě to ještě víc. Klekl si a stáhl mi kalhotky ke kotníkům. Přitiskl mi obličej do klína a jemně mi na broskvičku foukal. Když vystřídal foukání za horký dech, chtěla jsem nohy roztáhnout co nejvíc, ale kalhotky to nedovolily. Držel si mě za zadeček, jemně ho hnětl a jazykem hledal těžko přstupnou štěrbinku. Zvedl se, políbil mě a já ucítila známou vůni i chuť, tu svou. Poprvé mě nechal si šáhnout na kalhoty a dokonce i pod ně. Taky mě chtěl, byl vzrušený na maximum. Vyklouzla jsem mu ze sevření a sklonila jsem se k jeho chloubě a polaskala jsem ho pusou tak, jak to má rád. Miluju tu jeho vůni. Narovnala jsem se, jednu nohu vyprostila z kalhotek a postavila ji na co nejvyšší příčku. Ukázala jsem mu svoji růžovou mušličku, leskla se a chtěla ho v sobě cítit. Kdo by odolal? On neodolal. Vklouzával dovnitř a ven pomalu, vláčně a díval se na mě. Stydím se a užívám si to zároveň. Ten pohled mě ničí a taky dělá. Venku jsem mohla popustit uzdu i svému sténání. Stupňoval rychlost, já přidávala na hlasitosti a myslela, že se blížíme, ale vyklouzl a otočil mě zády. Zvedl mi zase nohu a po vnitřní straně stehna doputoval k rozšklebené broskvičce. Smočil si prsty a objížděl mi zeširoka velké pysky. Nekonečně dlouho. V tom mi přitiskl snad celou dlaň na moje mokro a já se rozkřičela tak, že jsem vyplašila ptáky v koruně nad námi. Na to čekal, hned byl ve mně a po chvilce jsem cítila jeho tuhnutí těsně před tím, než mi pocáká můj zadeček. Sluníčko se na cákancích lesklo a já měla pocit, že jsme létu nemohli dát lepší sbohem.