Právě jsme se vrátili z dovolené a znáte to, spousta špinavého prádla. Postupně ho vyprat zabere několikanásobně víc času, než ho zašpinit. Ne že bych nějak výrazně milovala domácí práce, ale když už, tak mám ráda činnosti, u kterých je téměř okamžitě vidět výsledek. Praní a žehlení patří mezi ně. Když skuhrám, kolik toho zase je, můj drahoušek se na mě opáčí, že přeci neperu já, ale pračka. Tím mě vždycky dost naštve. Na druhou stranu musím uznat, že mi i hodně pomáhá. Prádlo rozdělené podle barev umí do pračky dát i nechat vyprat. Jen věšení mu svěřuji nerada. Provádí tuto činnost naprosto jinak než já, řekla bych s mužskou logikou a ležérností. Prádlo pak špatně schne a ještě hůř se mi žehlí. Když to není podle mých představ, remcám a mám silné nutkání všechno sundat a udělat to znovu podle sebe. Balkon máme bohužel na chodbě a společný se sousedy. Dá se s nimi domluvit, ale na miniaturním panelákovém balkoně se dá obtížně usušit prádlo na šňůrách tak blízko vedle sebe. Takže když jsem už nesla několikátý košík s prádlem na balkon, bolel mě celý člověk a poprosila jsem ho, ať mi pomůže. Sousedi byli zrovna na dovolené, takže jsem mohla použít všechny šňůry beze zbytku. Slyšela jsem ho odcházet po schodech, byl vlahý podvečer a já si pěkně rovnala a přikolíčkovávala svoje kalhotky. Najednou slyším zdola nějaký rámus. Nebyla bych pořádnou ženskou, kdybych nebyla zvědavá. Vyklonila jsem se přes zábradlí, abych zjistila, co se stalo. Naštěstí nic moc, jen se někdo nevešel zaparkovat vedle popelnic. Ušklíbla jsem se nad tou nešikovností, ačkoli moje řidičské schopnosti nejsou nejlepší. Při tom randálu jsem nepostřehla, že můj drahoušek se přišel podívat taky, co se děje. Překvapil mě pěkně ze zálohy, tedy zezadu. Hrozně jsem se lekla, protože se připlížil téměř neslyšně a přitiskl se na moje záda dost razantně. Bála jsem se, že přepadnu. Začala jsem hrozně nadávat. Říkal, že to měla být jen sranda a začal mě olíbávat. Nechtěla jsem mu jen tak odpustit a naoko jsem se dělala ledově chladnou. Moc dlouho mi to nevydrželo, vklouzl mi jednou rukou pod sukni a zjistil, že jsem naostro. Celý den bylo vedro na padnutí a já na dovolené vyčerpala všechny zásoby spodního prádla. Má to rád a dělalo by mu nesmírné potěšení, kdybych tak chodila pořád. Zřídka se nechám přesvědčit. Vím, že ho to nabudí. I tentokrát. Předchozí večer jsem se nechala oholit a on tvrdil, že musí zkontrolovat, jestli ve dne to vypadá taky tak dobře jako včera večer. Rukou mě hladil, ale rozhodně ne jen kontrolně a povrchově. Odstrkovala jsem ho, že může jít kdokoli po chodbě a vidět nás. Dobíral si mě, že by si aspoň užili prima pohled na tu moji krásně hlaďounkou broskvičku. Lelkoval na balkoně pořád a rozhodl se mě pořádně poškádlit. Zvedal mi sukni, když jsem měla obě ruce plné, sahal mi do výstřihu. Zlobilo mě to, ale mám jeho pozornost ráda. Brala jsem to jako laškování a předehru s příslibem pěkného večera. V létě se ale stmívá pozdě a jak jsem za chvíli zjistila, nechtěl tak dlouho čekat. Laškování rychle zaměnil za provokativní dráždění. Zlobil mě i přes čerstvě pověšené mokré prádlo. Navnadil mě, chtěla jsem prádlo nechat tam kde je a jít se pěkně udělat domů. Jenže to on tedy nechtěl. Najednou mi začal rozepínat moje propínací letní šaty, pod kterými jsem byla právě jen ve své kůži. Hned pochválil moje vzrušení, prozradí mě totiž moje vztyčené bradavky. Na oplátku jsem si šáhla na jeho kraťasy, zda to myslí vážně, nebo mě jen zkouší. Stáhl si je tak, aby bylo jeho mužství pěkně venku a že se bylo čím chlubit! Pokračoval v rozepínání, ale já se nechtěla dát. Tahali jsme se o poslední knoflík, ale ten náš souboj nevydržel. Celkem náruživě mě políbil a zatlačil moji hlavu ke své chloubě. Zlehka jsem mu ho políbila, trochu to s ním zachvělo, ale nechal si líbit i jemné skousnutí. Byla bych to zvládla do konce, ale tak to asi neměl naplánované. Řekla bych, že skoro v nejlepším se mi vyprostil, vytáhl mě nahoru, otočil zády k sobě a rychlým pohybem mi stáhl šaty dolů. Tak jsem tam stála úplně nahá na dohled několika stovkám zvědavých očí. Rád mě tak trápí, protože moc dobře ví, že ve mně bojuje pěkná dračice se stydlivkou. Nakonec vyhraje vžycky ta správná, ale on si náramně užívá tu chvíli, kdy jsem na rozpacích. Bylo to mučení dost drsné, ale to jsem nevěděla, co přijde pak. Chytil mě neobvykle drsněji za ramena a předklonil mě. Pak mi nohou roztáhl stehna od sebe a neomaleně a cíleně mě rukou dráždil přesně tam, kde mi včera patlal depilační krém. Dračice ve mně začala vítězit, ještě víc jsem roztáhla nohy a sklonila se. Najednou přestal a hned jsem na svých zádech cítila příjemný chlad. Vzal z košíku nějaký kousek mokrého prádla a přejížděl mi s tím po nohou, zádech a zadečku. Přišel blíž, přitiskl mi mezi půlčičky svoje vzrušené mužství a začal mi otírat tou studenou mokrotou bříško. Když se dotkl prsou, vzdechla jsem nahlas a doufala, že mě nikdo neslyšel. Bradavky jsem měla nalité k prasknutí a žadonila jsem ať to neprotahuje a strčí mi ho tam kam patří. Omyl, ten lump vzal kolík ze šňůry a začal mě s ním jezdit po zádech. Zavrtěla jsem se a on si mě rukou přes břicho přitáhl těsněji. Cítila jsem na zadečku jeho pnutí. Najednou mě tím kolíčkem stiskl bradavku. Lekla jsem se a sykla bolestí. Povolil. Bylo to na mě hrozně bolestivé, perverzní, ale vzrušující. Bez varování mi vrazil svůj „kolík“ tam kam patří a kam jsem ho chtěla. Přidržoval si mě za prsa a v dlaních měl kolíčky na prádlo. Tiskl mi je k bradavkám, ale naštěstí už nezapínal. Byla jsem opřená o zábradlí v hlubokém předklonu. Neunesla jsem pohled na protější dům, kde si mohl kdokoli užívat pohled na nás i bez dalekohledu. Prudké narážení strhlo na nás i jedno mokré prostěradlo, zřejmě to, ze kterého si půjčil ty kolíčky. Lekla jsem se už poněkolikáté a velmi silně se udělala. Drahoušek byl ještě při síle a nehodlal mě šetřit. Když se za chvíli rozjel výtah pěkně mě vycákal. Sotva jsem si stihla obléknout šaty, vystoupila o patro níž největší drbna z domu. Poznamenal, že měla přijít o chvíli dřív, ale že teď už je vymalováno. Když jsem se dozapínala a věšela poslední kousky prádla, ukázal na protější dům. Přesně v naší úrovni byl z okna na polštáři vyložený nějaký důchodce. Většinu času takhle pozoroval cvrkot venku. Evidentně zíral na nás. Stydlivka ve mně zapracovala a já vyletěla z balkonu prádlo neprádlo. Nějaký čas jsem pak pečlivě rozprostírala prádlo na sušák doma i s rizikem, že bude schnout nekonečně dlouho.