Po náročném týdnu v práci jsem si konečně mohla oddechnout. Zakázka byla odevzdaná, ale úleva se ne a ne dostavit. Jen tak jsem seděla, dopíjela studenou kávu od rána a koukala se na vlastní ruce, jak se mi třesou. Několik dní jsem skoro nemohla jíst a spánku také moc nedala. Sedím tam, odložím hrnek, a říkám si, měla bys jít domů. Nějak nemám na spěch… Nevím, zda to byl dobrý nápad, ale řekla jsem si, co nezachrání moje pracovní nasazení, zkusím dohnat reprezentativností. Asi jsem to trochu přehnala. Ráno v tramvaji plné ospalců jsem si ničeho nevšimla, ale kolegové v práci už byly poněkud překvapeni. Když jsem si do nedalekých potravin zaběhla pro něco málo k jídlu ještě před jednáním, koukaly na mě divně prodavačky, i všichni kolem… Až teď mi to došlo, oni mě vlastně takhle v gala nikdy neviděli. Pokaždé, když si vezmu půvabné prádlo a vklouznu do lodiček na jehlách, mám jedinečný pocit. Jakoby se moje osobnost, pohyby, projevy výrazně změnily. Jenže dneska jsem si to užívat vůbec nestihla. Čas schůzky se blížil a já nestíhala. V tiskárně došel papír, pak barva, počítač zamrznul, vyloženě jedna infarktová situace za druhou. Jak jsem svižně vyskakovala od stolu, ještě jsem si zatrhla silonky. Prý nepáravé?!? Díra jak hrom a řada malinkých oček utíkala nahoru i dolu. Bylo mi do pláče! V tom jsem si uvědomila, že jsem se nenamalovala. Naštěstí jsem ráno do kabelky hodila taštičku se šminkami. Takže fofrem do obuvi za rohem a doufat, že budou mít něco v mé velikosti. Měli silonky, ale na pultě vedle pokladny krabici se slevou. Zasvítily na mě, ty samodržky zvláštní šedavé barvy a za směšný peníz. Vzala jsem si dva páry a utíkala zpátky jak to jen jehličky dovolily. Rychle na záchod, převléknout, namalovat a dýchat zhluboka… Přijeli přesně na čas, vypadali přísně, ale to byl jen první dojem, nakonec jsme se i zasmáli. Pátek odpoledne, všichni šli domů a já tu sedím a vlastně jen bezmyšlenkovitě zírám na svítící monitor. Stmívá se, zamžourám ven z okna. Počasí se na víkend vyčasuje, západ slunce má kouzelné barvy, měla bych se umět radovat z maličkostí! Ještě se juknu do pošty, co jsem za týden propásla. Ani nic důležitého, pár sranda mejlíků od kamarádek, prezentace zásilkových obchodů. Kupodivu nemám náladu podívat se na nabídku prádla, tak to je zlý! V tom na mě vyjede okýnko na ICQ. Hláška, že uživatel je on-line. Hmmm, to je ON. Kuknu na něj, alespoň pozdravím, párkrát mě zval na schůzku a já si nikdy nenašla čas. Tak kukám… a nic! Ještě se probírám poštou. Otočím se na židli, obouvám si lodičky, ale marně se snažím rozbolavělou nohu narvat do úzké boty. Slyším známé o ou. ICQ zpráva. Au, takovou šlupku do hlavy jsem si o stůl snad nikdy nepráskla?!? Zatmělo se mi před očima, to bude boule! Držím si hlavu a jednou rukou datluju odpověď. Vlastně se začnu pochichtávat a nakonec se řehtám až slzím. Bouli už nezachráním a píšu mu, že jsem po náročném dnu a právě jsem si urazila hlavu. Posílá chechtající smajlíky. To se mu to směje, jeho hlava nebolí! Ptá se co znamená náročný den? Nechci zdržovat, jen jsem se chtěla omluvit. Prý nezdržuju, v pátek v podvečer? To snad zdržuje každý každého. Oponuje a ať se pochubím, co jsem dělala celý den. Tak se o tom pomalu rozepisuju, je fajn se někomu svěřit, navíc, když mi tak vtipně odpovídá… vypadal jako odměřený suchar. Přemýšlím vlastně, proč jsem si o něm udělala takový mylný dojem. Když byl párkrát u nás v práci s kopírováním, nevypadal moc vstřícně, jen zaplatil, kvaltem odešel. Jednou se málem srazili s kolegou ve dveřích. Znali se. Poprvé jsem viděla ten jeho roztomilý až chlapecký úsměv, už tenkrát jsem možná začala svůj názor přehodnocovat. Chvilku klábosili, rychlá rekapitulace životních výher i neúspěchů. Jasně je ženatý, jak jinak?! Kolega se ptá, vy se znáte. Váhám: Ani ne. Tak nás představil. Pamatuji si jeho pevný stisk ruky, ale o hodně chladnější úsměv, ale v tom pohledu něco… Navíc, když odešel a kolega si posteskl, že to snad ani není on, koho zná… není to tak dlouho, co vymýšleli různé lumpárny. A jak na něj ženský letěly! Moc jsem nevěřila! Když přišel znovu, byl stejně chladný jako dřív. A teď si se mnou ten skoro cizí odměřenej chlap píše, jako bychom se znali století. Píšeme a mně zakručí v břiše. Za týden jen pár soust a najednou mám hlad jak vlk, ani ruce se mi netřesou! Úleva se dostavila ani nevím jak a kdy. Jenže je hrozně hodin, venku už skoro tma… musím napsat domů, že už jsem na cestě. Beru mobil, že zavolám, v tom naběhne dotaz: Nemáte hlad? On mi snad čte myšlenky… no mám, jak vlk, přiznávám. Prý kdybych se neurazila, má v práci nějaké zbytky studeného bufetu od dnešního jednání, které se mu taky moc nevydařilo …a navíc se mu to nechce jíst samotnému. Tak píšu, že já zbytky ze všeho nejradši, ale nevím, kde je má. Píše pochopitelně v lednici v kanceláři a já, kde je ta kancelář, řekne adresu, ale nic mi to nic neříká. Koukám na web, je to jen o pár bloků dál, dvě stanice tramvají. Říká, že mě zve, pokud to není troufalé… chvilinku váhám, že bych měla jít domů, on chápe, ale že klidně můžu jít hned anebo o chvilinku déle. Zdržovat mě nehodlá. Tak píšu rychle domů jen smsku, že se stavím někde na jídle, jestli jsou O.K. Prý jsou už po večeři a polehávají v obýváku u televize a nic jim nechybí. Zlatíčka moje!!! Píšu mu, že se tedy stavím. Posílá smajlíka se srdíčkama, palcem nahoru, jako že má radost a je to super. Do lodiček jsem se přeci jen narvala, ještě sáčko, vypínám počítač, tiskárnu, zhasínám, zamykám. Slyším tramvaj, ale dobíhat jí nebudu, nemůžu. Vlastně je celkem příjemný večer. Pomalu jdu k zastávce, tramvaj byla opačným směrem, ta moje zrovna přijíždí. Moc lidí tam není, nastoupím sednu si i když to nemá moc cenu, hodím nohu před nohu, partička chlapců náctiletých v povzdálí komentuje polohlasem moje nohy. No jo, já mám v kabelce ty nové punčochy. Hm, to byste mládenci koukali, kdybych vám ukázala jejich krajkový lem. Chvilinka, vystupuji. Jeden mladík s kšiltovkou hodně ke straně se vykloní z okýnka a píská a volá na ně, ať jedu s nima, že bude zábava. Zeširoka se usměju a jen jim zamávám. Tramvaj odjíždí. Tedy tady je lidí, město žije, je teplo, sundavám si sáčko, přehazuju ho přes kabelku, snad si tu cestu pamatuju dobře. Jo, je to ta ulice. Mám pocit, že si mě všichni prohlíží, narovnám se, pomalu kráčím, nohy už tolik nebolí, je mi fajn. Najdu správnou adresu, dole brnknu na zvonek, ohlásím se, odzvoní, zve mě dál, druhé patro. Zalezu za vchodové dveře, dýchne na mě chlad, pak dostanu bláznivý nápad. Vytáhnu z kabelky punčochy a bleskově si je převlékám. Pomalu stoupám po schodech, hrozně to klape a rozléhá se. Firmě se asi daří, barák vypadá zazobaně. Stojí ve dveřích, musel slyšet moje podpatky hned od začátku. Vypadá moc dobře, teď nevím, jestli jsem ráda, že je oblečený jinak než ho znám. Tričko od Bushmana, to není levná volnočasová móda, ale sluší mu stejně jako oblek s košilí a kravatou. Asi si všiml, jak se dívám, podává ruku na uvítanou, usmívá se šibalsky, ať se nezlobím, ale že už se v obleku nedalo vydržet, měl by osypky. Zve mě dál, procházím těsně kolem něj, hm hezká kolínská. Kancelář je velká, na chlapa překvapivě uklizená, po zdech v rámech certfikáty, hodnocení…. Tak co si dáte? Kávu, čaj, minerálku …. Víno? Tupě zírám, kde je to jídlo?! Normálně jedná tady v zasedačce, ale kdybych se nezlobila, vezme mě do svého kutlochu. Hezkej výraz! I když poněkud nevhodný. Kdyby měl každý chlap takovou kancelář, chrochtal by blahem. Střídmý nábytek se spoustou šanonů, jedna šatní skříň určitě s řadou obleků a košil, velká a určitě pohodlná kancelářská židle u stolu s nejmodernější technikou. V rohu stojí menší pohovka nebo spíš dvojkřeslo, kupodivu oranžové barvy. Hned vedle konferenční stoleček s hromadou báječného jídla. Tak ještě jednou, co si dáte? Víno? Hele, utajená minilednička… bílé, červené? Vy neřídíte, ptám se. Prý půjde do práce i zítra, auto tu klidně může nechat. Nebo něco tvrdšího? Ukazuje na láhev magistra… a proč ne, sladké bylinky nikdy neuškodí! Nalije do sklenek, ale láhev vrací do ledničky. Sedne si k počítači, bože, co tam dělá?… aha, pouští muziku: Nevím, co máte ráda, ale tímhle se asi nic nezkazí… Podává mi sklenku, tak na co to bude? Na seznámení už asi ne, tak na lepší dny? Vyhrknu nepochopitelně a co na tykání? Stydím se! No jasně, moc rád. Podává znovu ruku, bonton nebonton, představí se a za tu ruku si mě přitáhne k políbení. Pusa byla jen letmá, ale úžasně jemná, příjemná. Ťukneme si, připijeme. Posaďte se u nás, pokyne k sedačce. O ou, zahučím do ní, je krásně pohodlná a na omak z příjemného semišového materiálu. Všiml si, že sedačku hladím dlaní… říká: vím, že sem moc nehodí, je to tak trochu rebelie k šéfovi. Pořád tam nakládám stohy papírů, snad nikdy nebyla takhle uklizená… ale když jsem vás pozval…Usmívám se a že to nemuselo být. Pobízí mě k jídlu, sotva prohodíme pár slov a najednou zvuk z PC. Promiň, čekám zprávu. Sedne si, kouká do monitoru. Joooo! Až jsem se lekla, jak vykřiknul, koukám vyjeveně…Chlubí se: Jedu do Číny, napůl služebka, napůl vejlet, ale je to můj klučičí sen.Nechceš se podívat? Otírám si ruce, jdu za ním. Ukazuje mi spoustu nádherných scenérií, družicových snímků… Taky bych jela, postesknu si… Tak pojeď? Asi ne, já jsem spíš cestovatelka prstem po mapě? Směje se, jak? Tak mu ukazuji prstem těsně nad monitorem, jak si jezdím po mapách. Jasně, že jsem se musela nad něj sklonit, cítil můj parfém, nahlédl do výstřihu… Rychlým pohybem odsunul hromádku papírů na stole, podíval se mi do očí. Zakroutila jsem hlavou, tak si pohladil kolena. Zaváhala jsem, opatrně jsem se mu posadila na klín. Počkej, ještě ti něco ukážu, levou ruku mi protáhne za zády ke klávesnici, pravou pod rukama těsně u bříška k myši, hledá fotky… Je to romantik, nádherné snímečky, které přestávám vnímat, posune nás oba na kolečkové židli blíž, až područka narazí do stolu a poklopí se rámeček s rodinnou fotkou. Smím, ptám se? Zvednu jí, podívám se, chválím: roztomilá rodinka, on kýve… mám podobnou, všiml jsem si, odpovídá. Vracím jí na místo, rukou za zády mě podrží, abych mu nesklouzla. Ten stisk mě pořádně zneklidnil. Vracím se pomalu zpátky, jsem vysoko, dýchá mi do výstřihu, a taky se tam dívá. Hezkej pohled, říká… já že nic moc, ale správné prádlo dělá zázraky! Počkej, to mě zajímá… narovná mi přívěšek na řetízku. Položím mu ruku okolo krknu a pohladím ho vzadu na vlasech. Přitáhne si mě blíž k tělu, na jednom stehně jeho ruka, na druhém boku mě tlačí spona pásku u kalhot. O ou, zasekli jsme se, z šatů mi kouká vytažené oko! Promiň, to jsem nechtěl. S pohledem utrápenýho malýho kluka to zkouší narovnat, pořád to uhlazuje rukama na mém boku. Říkám, ať se netrápí, že už jsou ty šaty staré. On, že mi náramně sluší, je škoda je takhle ničit. Chápu, zvedám se, on taky. Vyndá si pásek z kalhot, přitáhne si mě blíž, pohladí mě po zádech a jemně mě políbí. Lehounce jako před chvílí. Šimrá mě rukou po tváři a jemně si oždibujeme navzájem rty. Laská mě na zádech od vlasů až k zadečku, tak to mám ráda, zluboka se nadechnu. Pochopí, přitiskne si mě na své tělo. Ještě že mám podpatky, dorovnávají jeho výšku. Nějak víc jsem narostla a mužům, kteří jsou vyšší než já, těžko odolávám. Navíc když nejsou trasořitkové a ví jak na to. Objímám ho, drbu nehty přes tričko. Ruku z tváře mi pomalu přesouvá dolů po krku až do výstřihu. Prstem obtáhne jeho linii. Hraješ na nějakej nástroj, ptám se. Ne, proč? Protože víš, jak se na mě má hrát!!! Usměje se a znovu mě políbí, už vášnivěji. Laská a dráždí mě na zádech, až se začnu prohýbat. Trochu jsem ho kousla, ale nerada. Omlouvám se, olíznu mu bolavý ret. Nebolí to? Položí mi ruku na ústa, ať už se neptám, druhou mě hladí na zadečku. Trochu vystrčím jazyk a začnu mu olizovat špičky prstů. Zneklidní, když se dostanu až k palci a jemně mu ho laskám, olizuju a saju… Zadeček mi přímo hněte. Musel si všimnout, že látka snadno klouže. Mám jen tanga a ty punčochy! Vykasám mu tričko z kalhot, hladím ho na holé kůži. Znovu se mi loudí do výstřihu, zajíždí pořád hlouběji pod krajkový lem podprsenky. Už se dostal až k mým bradavkám, jsou vzrušené jako celá já. Slabě zasténá, když cítí jak jsou tvrdé. Ono se snadno hraje, když nástroj tak reaguje, neodpustí si poznámku. Roztáhne výstřih, vyprostí mi prsa ze sevření šatů i podprsenky a kochá se dotyky i pohledem. Prohýbám se v zádech, bříško mám přitisknuté na jeho, toužím, aby mi prsa laskal ústy a jazykem. Vytušil to, pomalu mi sklouzává rty po šíji, pohrávám si s jeho vlasy, hladím tvář, vlastně spíš ucho. Slabě vzdychne, přitáhnu si ho zpět. Hm, je tam citlivý, taky si budu hrát. Líbám a žužlám mu lalůček, pomalu a jemně mu začnu od lalůčku jazykem kroužit po celém uchu… vrní a přede, mačká mě, trochu škrábe. Najednou si sedne a vtáhne si mě obkročmo na klín. Líbá mě na ústech, krku, mezi prsy, hladí mě v kruzích okolo bradavek. Tvrdší a lákavější snad ani být nemohou. Ochutnává, jemně ale najednou začne kmitat jazykem, až to bolí. Mám husí kůži, mrazí mě po celém těle a pod kalhotkami mám hodně mokro. Jak na něm sedím, sukně už vlastně ani není vidět, ale vykoukly horní části stehen. Jenže on rád balancuje těsně na hraně. S hlavou na mých prsou mě najednou zakloní, oběma rukama mi sundavá lodičky, šimrá mě na chodidlech, trochu křečovitě se ho držím za ramena, abych mu nespadla. Pomalu až provokativně mi laská nohy od chodidel směrem vzhůru. Zadeček vynechá, začne mě hladit po holých stehnech zpředu. Dívá se na mě, čertovsky se usmívá a pozoruje co to se mnou dělá, radši zavřu oči. Na to čekal. Šimravými kolečky se mi blíží ke klínu. Jak zrychleně dýchám, cítím jak mi voní, je hrozná. Vždycky mě prozradí. Takhle vysílat feromony, že se nestydí! Krouží, těsně, občas letmo pohladí kalhotky, ale pořád nic. Chci, aby už tam byl a on to ví. Podívám se na něj, proč otálí. V tu chvíli mě pevně sevře za zadeček a přitáhne si mě na poklopec. Hmmm, taky má problém v kalhotách. Hněte mi půlky a já se začínám hýbat a kroutit, dokonce si sama začnu hladit prsa. Přestávám se kontrolovat, chci to, hrozně moc! Stáhne mi konečně šaty a zbaví mě už dávno zbytečné podprsenky. Ať se mě dotkne kdekoliv, proletí mi to tělem jak elektrický výboj. Zase mi obkrouží jemně rukama prsa. Chytí si mě za tváře, olízne mi rty kolem dokola. Horkýma rukama mi sjíždí po krku, ramenou a hrudníku… když sjede na prsa, ruce oddálí a dotýká se jen zlehýnka dlaněmi mých hrotů. To se nedá vydržet. Zblázním se! V tom mi až překvapivě pevně sevře prsa do dlaní a já zasténám. Vyhrnu mu tričko, chci se mu prsy přitisknout na hrudník. Chápe, stáhne si tričko, ale jen přes hlavu. Na rukou mu zůstalo. Můžu se zbláznit z chlupatého porostu na jeho prsou. Projíždím mu chloupky prsty, jemně škrábu až k bříšku. Budeš mít mokré kalhoty! On proč jako, ode mě říkám, ale neříkej. Tak hrozně bezelstně se na mě dívá a přitom mi vjede rukou pod kalhotky! Pomalu, ale jistě se mi protlačuje mezi půlkami směrem dolů kontrolovat, jestli nelžu. Když dojde k tomu mazlavému, roztřese se mu ruka, znejistěl? Ne! Cítím jeho reakci po poklopcem. Jsi nádherně mokrá!!! To je úžasný! Hraje si lepkáním na kalhotkách, mě se dotýká jen lehce, navíc takhle by se stejně daleko nedostal, kalhotky jsou těsné. Políbím ho na ucho a nemohla bych si na chvíli sednout obráceně? Souhlasně mě odstrčí. Když se otočím, vidí konečně můj zadeček s krajkou na kalhotkách. Řekne WOW, přidrží mě, abych si nesedla. Opřu se o stůl, hladí mě, líbá okolo kraječek. Takhle mě trápit… Měl by sis sundat kalhoty, říkám. Udělá to, ale trenkoslipy si nechává, sedám si mu na klín. Cítím pod sebou jeho tvrdé chloupky na nohou a ještě tvrdší věc pod slipy. Laská mě na prsou rukama, líbá na zádech, já se hladím s ním. Mačkám mu ruce, jednu mu posunu ke svému klínu. Je to ďábel, začne mě hladit přes kalhotky. Už je mám mokré skrz naskrz. Vklouzne pod ně ze strany, namočí si prsty a napatlá mi to na bradavky. Nohy mám roztažené, až se mi kalhotky zařezávají. Musím si je upravit, bere to jako výzvu a vklouzne pod ně horem. Pomalu mi položí horkou ruku od chloupků až mezi půlky, zakloní se, opěradlo se zhoupne, skoro ležíme. Hladila bych ho, ale dál než do vlasů a na jeho ruce mu nedosáhnu, okusuje mě na krku za uchem a šeptá, jak to chci. Prostředníčkem pomalu projede od okraje, odkud jsem namáčela všechno v dosahu, směrem k chloupkům. Na klitorisu se zastaví a čeká, co já na to… já už nemůžu, vzdychnu. Sklouzne zpátky… žadoním ještě, říkalas, že ne… říkala jsem , že už nemůžu vydržet. Vytáhne mokrou ruku, postrčí mě, abych si stoupla, postaví se taky, položí mi tu mokrou ruku na rty. Zničí mě moje vlastní vůně, líbá mě přes ty prsty. Najednou se skloní a popadne mě vstoje do náruče. Nese si mě k pohovce. Já se snad udělám, on mě na rukou nosí…?!? Složí mě opatrně a stáhne mi kalhotky. Než je odloží ještě si přivoní. A svoje si nechá! Jsi dlouhá! Neříkej, odpovídám, když natáhnu ruce za hlavu, přidrží mi je tak. Volnou rukou jemně nehty sjíždí od zápěstí do podpaží, po bocích. Držím, ani se nehnu, ruce poslušně nechávám za hlavou. Lehá si vedle mě na bok. Cítím jeho horkou kůži, cítím, co mu překáží pod slipama, z doteků jsem napnutá a on mě tak slastně trápí. Začne mě líbat a olizovat od obličeje pomalu postupně dolů, kam z boku dosáhne. Chvěju se, chci ho mít těsněji u sebe. Přehodím přes něj jednu nohu a za jeho zadeček si ho tou nohou těsně přimáčknu. Pohladí mě po ní, zajede mi mezi prsty, pomalounku postupuje nahoru. Chytí mě pod kolenem a pod nohou se protáhne a zaklekne si mezi moje stehna. Zase mě horkými dlaněmi hladí od podpaží až bokům, stehnům. Ruce vsune pod zadeček, postrčí mě dál od sebe. Rozhodl se totiž líbat mi zevnitř stehna a dívat se na mě, jak se lesknu svým sekretem. Už nebudu hodná, ruce dám dolů a chci si přitáhnout jeho hlavu ať ochutnám. Nechce. Dívá se ne mě zespodu… hladím si prsa, bříško nohy a vjedu i mezi ně, trochu se roztáhnu a namočím si jen jeden prstík. Dělám to podobně jako on. Vidím, jak se mu zajiskří očka a jak nasává tu vůni. Laskám se a kroutím, neumím ležet v klidu. Nevydržel to, až hrubě mi dává ruku na stranu a žádné jemné olizování, ale ten jeho mlsný kmitavý jazýček… tahám ho ve vlasech, žmoulám mu uši, říkám, pojď nahoru, asi neslyšel, diví se, proč ho tahám, znovu říkám pojď nahoru. Musím ti něco důvěrnýho říct, copak ptá se. Nalehne si, ale zůstává opřený na rukou, třeba se bojí, že mě moc pomačká, ba ne, chce se dívat. Usmívá se, pusa, brada, nos se mu lesknou, jak si mi mezi nohama hrál. Jsem v rozpacích, jak se dívá a co mu musím říct. Víš, já jsem někdy hodně mokrá… Všiml jsem si, ale někdy hodně moc… to je skvělý, mám to rád. Ale já se bojím, že opravdu moc!!! Hmmm. To mě zajímá… vrací se zpátky, dívá se mi tam zblízka a ptá se, jak se to stává. A olízne mě. No mám tam takový hrbolek na přední straně, když si položím ruku na břicho a budu tlačit proti tvým prstům, najdeš to. Políbil mi poštěváček, jemně ho nasál do úst a pomalu mi vsunul prst dovnitř… jsem tam? Ještě kousek, joooooo, počkej. Tlačila jsem si na bříško, teď s tím pohni, cítíš to? Naše prsty si pohrávaly přes několik vrstviček mého těla a bylo to úžasně stimulující. Ještě trochu přitlač, poslechl! Je tam mokro? ptám se. Je a jaký!!! Ale bude víc, varuju. To nevadí, chci to vidět. Začala jsem si laskat poštěváček, bříško mi ztvrdlo. Ještě sténám, přidává na intenzitě, přidržuju ho za zápěstí a tlačím, jak to potřebuju. Přidám si i jeden svůj prst, ale nemám šanci tak hluboko dosáhnout. Kmitá mi tam, hořím. Tak pojď, říká a mlsně se dívá. Cítím ten nástup, odstrčím mu ruku a vidím tenký proužek tekutiny mu smáčí bradu, krk… ještě jednou, na rameno, paži. Křičím. Vzpírám se. Přerývaně dýchám, snad omdlím. Když otevřu oči, vidím ten úžas. Pojď ke mně, říkám a stydím se. Nemáš za co, je to fakt nádherný!!! Lehl si na mě a jemně mě olíbává. Pořád tu něco překáží. Ještě není nahý! Můžu? ptám se, když jsem rukama nad gumou od slipů. Jestli chceš… trochu se zvedne a já tam strčím obě ruce. Proč ho tam tak mačkal? Jak jsem slipy poodtáhla, sám mu vystrčil hlavičku ven. Stáhla jsem mu je jen vepředu o kousek níž a přitlačila si ho na klitoris. Pánví jsem zakroutila a polaskala nás oba. Tlačím ho pořád níž, až těsně k okraji, tam zastavím a dívám se na něj. Teď se na nic doufám ptát nebudeme. Přitlačí, co přitlačí, přirazí. Vklouzne do mě. Roztřesu se, zastaví… pořád se dívá, chvilku počkej, žadoním. Čeká, ale za chvilku ho vytáhne. To bylo brutální, jaks ho vyndal! Myslíš? Zarazí ho zase zpět, V tom zasténám a v podbřišku křeče, ale tak slastné…Pohnula jsem se do oblouku, nohy mu zaklesla za zády a přitáhla si ho co nejhlouběji. Zase čeká, až otevřu oči…Celou dobu se díval!!! Utekla jsem ti, omlouvám se. To nevadí, říká, ještě můžeš? Dej mi chvilinku. Přitáhnu si ho, ať si na mě lehne, trochu se vzpouzí. Olíznu mu ouško a ptám se, jestli bych nemohla chvilku nahoru já. Ten pohyb bych nepopsala… nějak mě chytil za ruce, kleknul si, přehodil nás oba. Na poslední chvíli ze mě vyklouzl. Vidíš, kdybys neměl slipy… Leží na zádech a já se konečně můžu podívat na porostlý hrudník, bříško… Pomalu ho líbám, také je citlivý na bradavkách, hm jdu dolů… i pupík je citlivý, stahuju mu slipy a lehce ho olíznu. Vztyčil se mu, až mě to překvapilo. Olíznu hlavičku, jemně nasaju, slyším jak zrychleně dýchá… ne ještě ne, vracím se zpátky a pomalu si nasednu. Přimhouří oči zakloní hlavu, hm, líbí se to. Pomalounku odsedám a nasedám, střídám tlak pánví vřed a vzad, chci aby cítil všechny směry…kloužu po něm, má houštinu chloupků u kořene, která nádherně škádlí už zase naběhlý klitoris… ještě pár pohybů, jeho ruce žmoulající moje bradavky a můj další silný orgasmus přichází. Nevím jestli i tentokrát mokrý. Říká, že cítí nějaké mokro na bříšku, když už jsem schopná trochu vnímat, a že mu něco proteklo mezi nohama. Styděla bych se, kdyby to šlo, ale nejde, jsem tak hrozně šťastná a uspokojená, Můžu se na něco zeptat? Říká: jasně, jak mluví, hýbe s ním ve mně, syknu a uculím se… Můžu ho vzít do pusinky? A chceš? Chci! Sklouznu dolů, chytím si ho prsty, dlaně přitlačím ze stran pod kořenem, stáhnu kůžičku… Polaskám štěrbinku na hlavičce, zuby jemňounce sklouzávám k hrbolkům, vzdychá. Když ho nasaju a vtáhnu co nejhlouběji, skoro zakřičí. Počkám, potrápím ho, trochu couvnu, ale v puse je pořád. Začnu kmitakt jazykem kde to jde, svírám kořen a pak to cítím pod dlaněmi, to chvění. V momentě mi vystříkne hluboko od krku, druhou dávku už na jazyk… chutná skvěle, třetí už ucukne, mám to na bradě, prsou. Hmmm. Takhle řvát jsem to od něj nečekala. Když se trochu zklidní, sedím nad ním jako on před chvílí nade mnou a říká… teče ti mlíko po bradě. Naberu si na prst a olíznu. Ba ne smetana… začneme se oba smát. Když se oblékáme, upravujeme, uklízíme trochu tu zkázu kolem sebe, neodpustím si poznámku, že vrchol dne nebyl vůbec marný, Plácne mě škádlivě po zadečku a řekne, snad ani nemohl být lepší.